Morálka

Morálka je nástrojom vulgárneho priemeru, veriaceho na správne a nesprávne. Idealistický nástroj ospravedlňujúci násilné donucovanie - t. j. podľa morálky samotnej nemorálne -, pretváranie odlišného, výnimočného, podľa svojich noriem.

(Mizantrop)

* * *

Morálka je choroba, kterou trpí výlučně člověk, a dobrý život spočívá ve vytříbení ctností zvířat.

(J. Gray - Slamění psi)

Bůh, který odměňuje a trestá, je pro něj nemyslitelný už proto, že člověk jedná podle vnější i vnitřní zákonité nezbytnosti, z hlediska božího nenese tedy žádnou zodpovědnost, stejně tak jako jakýkoliv neživý předmět neodpovídá za pohyby, které vykonává. Proto se vědě už nejednou vyčítalo, že podlamuje morálku, ovšem zjevně neprávem. Etické chování člověka lze účinně opřít o soucit, o výchovu, o sociální vazby, nepotřebuje tedy oporu náboženství. Bylo by to s lidstvem věru smutné, kdyby se mělo ukrocovat jen bázní z trestu a nadějí na posmrtnou odměnu.

(A. Einstein - Jak vidím svět)

Hvězdná morálka.

Když nebem má tvá dráha vést - co je ti po tmě, hvězdo hvězd?

Ty blaze proleť tento čas: hlas jeho bídy vezmi ďas!

Tvé světlo pro dálný je svět:

Ať soucit nedrží tě zpět!

Buď čista - toť tvá věta vět!

(F. Nietzsche - Radostná věda)

Lidskou masu neřídí občasné morální počitky a ještě méně vlastní zájem, řídí ji okamžité potřeby.

(J. Gray - Slamění psi)

Nakoniec ešte uvážme, aké naivné je hovoriť "Človek by mal byť taký a taký!" Skutočnosť nám ukazuje nádherné bohatstvo typov, hojnosť márnotratnej hry foriem a premien: a nejaký úbohý v kúte učupený moralista na to povie: "Nie! Človek by mal byť iný“!... Vie dokonca, aký by mal byť, tento skľúčený úbožiak a pokrytec, maľuje sa na stenu a dodáva "Ecce homo!"... Ale aj keď sa moralista obracia len na jedného a vraví mu: "Ty by si mal byť taký a taký!", neprestáva sa robiť smiešnym. Jednotlivec je kus osudu, odpredu aj odzadu, je o zákon viac, o nevyhnutnosť viac pre všetko, čo príde a čo bude. Povedať mu "Zmeň sa!" znamená žiadať, aby sa zmenilo všetko, dokonca ešte aj odzadu...

A veru boli dôslední moralisti, čo chceli človeka inakšieho, totiž cnostného, chceli ho podľa svojho obrazu, totiž ako pokrytca: za tým účelom negovali svet! Nebola to malá pochabosť. Nebol to skromný spôsob neskromnosti!... Ak morálka odsudzuje sama o sebe, nie vzhľadom na niečo, nie z ohľadu na niečo, nie pre úmysly života, potom je to špecifický omyl, s ktorým by človek nemal mať súcit, je to idiosynkrázia degenerovaných bytostí, a zapríčinila nevýslovne veľa škody!...

Naproti tomu my iní, my imoralisti, my sme vo svojom srdci urobili miesto pre všetky druhy porozumenia, pochopenia, schvaľovania. My nenegujeme ľahko, svoju česť hľadáme v bytí potvrdzujúcich. Oči sa nám stále viac a viac otvárali pre tú ekonómiu v zákone života, ktorá potrebuje a vie využiť ešte aj všetko to, čo svätá pochabosť kňaza, čo chorý rozum kňaza odmieta, pre tú ekonómiu v zákone života, ktorá ešte aj v odpornej species pokrytca, kňaza či cnostného človeka, nachádza svoju výhodu, - akú výhodu? - Ale veď my sami, my imoralisti, sme tu odpoveď... -

(F. Nietzsche - Súmrak modiel)

Morálka pestovania a morálka krotenia sú si rovnako hodné toľko, ako prostriedky, ktorými sa presadzujú: môžeme vyhlásiť za najvyšší princíp, že ak chce niekto ustanoviť morálku, musí mať bezpodmienečnú vôľu konať nemorálne.

(F. Nietzsche - Súmrak modiel)

Jen mi sem neserte morálku! Jen mi sem neserte moralizování! Iracionální absurdanda...

(I. Diviš - Teorie spolehlivosti)

Pojem „morálky“ jako souboru zákonů má biblické kořeny. Názor, že boží zákony platí stejně pro všechny, je křesťanský vynález.

(J. Gray - Slamění psi)

Protože je člověk horší než ostatní zvířata, nevyhnutelně to umožnilo vznik morálního dilematu. Když člověk poprvé zažil rozdělení vědomí – když prožil uvědomění si sebe sama – měl pocit, že je ostatním zvířatům nadřazený, což není, a tak zasel semena vlastní zkázy.

(U. G. Krishnamurti)

Fukyamova představa konce dějin dává smysl jen za předpokladu, že dějiny jsou jediným pokračujícím příběhem, morálním dramatem zahrnujícím veškeré lidstvo, končícím nějakým všeobecným dovršením. A zase - toto je specificky křesťanský názor. Žádný pohanský filozof nikdy o dějinách takto neuvažoval. Podle Aristotela a římských historiků jsou dějiny sérií cyklů podobných těm, jaké nacházíme v životě rostlin. Nemají účel ani konec.

(J. Gray - Kacířství)

Morálka z nás stěží udělala lepší lidi, ale rozhodně obohatila naše neřesti.

(J. Gray - Slamění psi)

Kdo se naučil myslet biologicky, kdo zná silu instinktivních popudů a poměrnou bezmoc veškeré morální odpovědnosti a dobrých úmyslů a kdo má navíc určitý psychiatrický a hlubinně psychologický vhled do situací vzniku asociálního chování, ten už nemůže delikventa zatracovat ve spravedlivém hněvu jako kdekterý emocionální naivka.

(K. Lorenz - Osm smrtelných hříchů civilizace)

Myšlenka, že jsme původci vlastních skutků, je potřebná kvůli „morálce“. Toto znamená pojem svobodné vůle – jestliže něco znamená.

(J. Gray - Slamění psi)

Podle taoistů je dobrý život jen dovedně žitý přirozený život. Nemá zvláštní účel, nemá nic společného s vůlí a nespočívá ve snaze uskutečnit nějaký ideál. Etický život znamená žít podle vlastní povahy a okolností. Neexistují žádná pravidla, která by říkala, že to musí být pro každého stejné nebo že se to musí přizpůsobit „morálce“.

(J. Gray - Slamění psi)

Člověk může klidně jednat chybně (stará theologie říkala „hřešit”), je v tom naprosto svoboden a není nikomu zodpověden ani povinován, ale důsledky chybného jednání sklízí sám. Zvlášť pitomé důsledky sklízí tehdy, jestliže v důsledku jeho chybného jednání došlo k poškození ještě někde mimo samotného jednajícího - na někom či něčem jiném, ať to jsou konkrétní druhé bytosti či profil budoucnosti dosud nenastavší. To nemá co dělat s „morálkou”, o které se káže, ale spíše s přírodními zákony, které se prostě poznávají.

(E. Bondy - Juliiny otázky)

Našu hrubú neznalosť pravého významu slov treba pripísať predovšetkým na účet nesprávnej filozofie predchádzajúcich storočí, pretože táto filozofia skoro úplne pozostávala z umenia zneužívať slová. Toto umenie, na ktorom sa zakladala celá veda scholastikov, poplietlo všetky pojmy a temnota, ktorou zahaľovalo všetky výrazy, obyčajne sa šírila vo všetkých vedách, a najmä v morálke.

(C. A. Helvétius - O duchu)

Morální kodex naší společnosti je tak náročný, že nikdo nemůže myslet, cítit a chovat se naprosto morálním způsobem. Například nemáme nikoho nenávidět, ale skoro každý někdy někoho nenávidí, ať už si to připustí či ne. Někteří lidé jsou tak socializovaní, že se pro ně snaha myslet, cítit a jednat morálně stává strašlivým břemenem. Aby se vyhnuli pocitu viny, musí si neustále nalhávat nějaké motivy a nacházet morální odůvodnění svých pocitů a činů, které ve skutečnosti původně morální nejsou. K popisu takových lidí používáme termínu přesocializace.

(T. Kaczynski - Manifest)