OČAMI MIZANTROPA

 

 

 

       Zajít na pivko nebo vykouřit cigaretu je to samé jako opakovat modlitby, posvátná slova a bibli. Jít do hospody nebo do chrámu je naprosto stejné; je to snadné řešení. Modlitbám a chrámům připisujete zvláštní význam jen kvůli vašim předsudkům a tomu, že se cítíte nadřazenější vůči ostatním, kteří navštěvují hospody a bordely.

 

       Guruové plní sociální funkci; prostitutky také.

 

       Žádné další modlitby, mantry, žádné náboženství, žádné duchovní praktiky - v nich nic není; co tu ale je je něco přirozeného. Jsem zvíře, jsem netvor, jsem plný násilí - to je reálné. Jsem plný chtíče. Netoužení, odříkání, mírumilovnost - tyhle věci pro mě nic neznamenají; jsou falešné, a nejen že jsou samotné falešné, ale činí falešným i mě samotného.

 

       Protože je člověk horší než ostatní zvířata, nevyhnutelně to umožnilo vznik morálního dilematu. Když člověk poprvé zažil rozdělení vědomí – když prožil uvědomění si sebe sama – měl pocit, že je ostatním zvířatům nadřazený, což není, a tak zasel semena vlastní zkázy.

 

       Vaše problémy trvají kvůli falešným řešením, které jste vymysleli. Pokud tu nejsou odpovědi, nemůžou tu být ani otázky. Jsou na sobě vzájemně závislé; vaše problémy a řešení patří k sobě.

 

       Co si myslíte, že se reinkarnuje? Kde je ta vaše duše? Můžete ji okusit, dotknout se ji, můžete mi ji ukázat? Co je uvnitř vás, co odejde do nebe? Co tam je? Uvnitř vás není nic než strach.

 

       Všechny tyhle kraviny o vědomí a nevědomí, uvědomění a vlastním 'já', to všechno je výsledkem moderní psychologie. Představa, že můžete použít vědomí, abyste něčeho dosáhli na psychologické úrovni, je velice poškozující.

 

       Pravda je pohyb. Nemůžete se jí zmocnit, nemůžete ji udržet, nemůžete ji popsat, nemůžete ji použít k dosažení vašich cílů. Ve chvíli, kdy ji získáte, přestává být pravdou.

 

       Dokud přemýšlíte o Bohu, budete mít myšlenky na sex.

 

       Duchovní lidé jsou nejméně čestní ze všech lidí. Mám na mysli samotný základ, na kterém celá duchovnost stojí. Pokud neexistuje žádná duše, všechny řeči o duchovnosti jsou nesmysly a pitomosti. Nemůžete fungovat přirozeně, dokud nebudete osvobozeni od všech věcí okolo domnělého 'já'. Abyste se opravdu osvobodili, musí být zničen samotný základ duchovního života, který je mylný. To neznamená, že se stanete fanatiky nebo násilníky. Je to oheň uvnitř vás. Všechny myšlenky a zážitky lidstva musí pryč. Za to neuvěřitelné násilí v dnešním světě můžou Ježíšové a Buddhové.

 

       Neexistuje žádná bytost, žádné 'já', které by se snažilo dosáhnout kontinuity; je to jen tok myšlenek, sebe opakující se oddělenost. Je automatická. Cokoli se s ní snažíte udělat jí pouze přidá na síle.

 

       Mezi akcí a reakcí není žádná dělící čára, dokud nezasáhne myšlenka a uměle je nerozdělí. Pokud se to nestane, je to automatický, jednotný proces a neexistuje způsob, jak byste ho mohli zastavit.

 

       Klid, po kterém toužíte, je již ve vás, v harmonickém fungování těla.

 

       Dokud nejste osvobození od touhy všech tužeb – od nirvány, od osvobození, od seberealizace, budete trpět. Hlavní cíl - který před nás postavila společnost – je tím jediným, co musí zmizet. Dokud nebudete svobodní od této touhy, nemůžete být svobodní od vašeho utrpení. Potlačování všech ostatních tužeb vás nikdy neosvobodí.

 

       Máte pocit, že existuje něco zajímavějšího, než co právě děláte. Pokud ten pocit zmizí, co děláte se stane velice, velice zajímavým.

 

       Dokud hledáte duševní klid, budete trpět. Když se pokusíte nehledat nebo budete hledat dále, zůstanete stejní. Musíte přestat. Nepřestanete, protože by to znamenalo konec vašeho 'já'.

 

       Když si lidé uvědomí, že tady nedostanou to, co chtějí, začnou odcházet. Nakonec rád dodávám: 'Nedostanete to nikde.'

 

       Transformace, mókša, osvobození a tohle všechno jsou jen variace stejného tématu: trvalého štěstí. Tělo to nemůže zvládnout. Sexuální potěšení, například, je přirozeně dočasné. Tělo nevydrží nepřetržitou rozkoš dlouho, zničilo by ho to. Snaha vnutit tělu trvalý stav štěstí je závažný neurologický problém.

 

       Tenhle stav není ve vašem zájmu. Zajímá vás pouze kontinuita. Chcete pokračovat, nejspíše v jiné rovině a fungovat v jiné dimenzi, ale tak či onak chcete pokračovat. Nedotkli byste se toho ani dlouhou tyčí. Tohle zlikviduje to, čemu říkáte 'já', všechny z nich – vyšší já, nižší já, duši, atman, vědomé já, podvědomé já – tyhle všechny.

 

       Nesnažte se osvobodit od sobeckosti, chamtivosti, vzteku, závisti ani strachu. Pouze si vytvoříte jejich protějšky, které jsou bohužel fiktivní.

 

       Jakákoli snaha oprostit se od čehokoli z jakéhokoli důvodu ničí citlivost, jasnost a svobodu, která je dávno přítomná.

 

       Vaše rozpaky pramení z toho, že hledáte odpovědi na otázky, na které již znáte odpovědi. Z toho jste neurotičtí. Svoboda neleží v nalezení odpovědí, ale v likvidaci všech otázek.

 

       Proč nemůžete nechat vjemy na pokoji? Proč je tlumočíte? Děláte to proto, že když se sebou nekomunikujete, tak neexistujete. Taková vyhlídka je pro vaše 'já' děsivá.

 

       Existuje 'něco víc'? Protože vás nezajímají každodenní záležitosti a události, k nimž dochází ve vašem okolí, vymysleli jste si věc zvanou 'něco víc', 'věčnost' nebo 'Bůh', 'Pravda', 'Skutečnost', 'Brahman', 'osvícení' nebo jakkoli to chcete nazvat, a pátráte po tom. Nic takového vůbec nemusí existovat. Vůbec nic o tom 'něčem více' nevíte; cokoli víte vám někdo řekl, jsou to jen znalosti, které o tom máte. A tyhle znalosti si vykreslujete. Čemu říkáte 'něco víc' je stvořeno vědomostmi, které o tom máte; a jakékoli vědomosti o tomto 'něčem víc' máte, přesně ty budete prožívat. Vědomosti vytvářejí zkušenosti a zkušenost posiluje vědomosti.

 

       Mír naleznete teprve až všechny vaše představy o vědomí zmizí a začnete fungovat jako počítač. Musíte být strojem, fungovat automaticky, nikdy nezpochybňovat vaše činy před, během ani poté, co k nim dojde.

 

       Myšlenka vytvořila budoucnost. Cítíte se beznadějní, protože jste stvořili naději zítřka. Vaše jediná šance je teď - není potřeba žádné naděje. Stejně není představa 'átma' nebo 'já' pravdivá. Opravdu jsem se je snažil najít. Je to falešný výmysl filozofů.

 

       Vaše neustálé přemýšlení o konci utrpení je pouze palivem pro utrpení. Přemýšlení nezastaví utrpení. Dokud budete přemýšlet, budete trpět. Ve skutečnost není žádné utrpení, které byste mohli ukončit. Přemýšlení o něm a boj proti 'utrpení' je utrpením. A protože nemůžete přestat myslet a myšlení je utrpením, budete vždycky trpět. Z toho není cesty ven, není úniku...

 

       Touhu osvobodit se od něčeho, co neexistuje, nazýváte 'utrpením'. Touha osvobodit se od utrpení je utrpením. Žádné jiné utrpení neexistuje.

 

       Je ve vás automaticky fungující a opakující se mechanismus, který nazývám 'já'. To neznamená, že se ve vás opravdu nachází nějaká bytost. Kde je tohle ego, tohle já, o kterém mluvíte? Vaše neexistující já od někoho slyšelo o spiritualitě a blaženosti. Máte pocit, že abyste tuhle slast zažili, musíte ovládat vaše myšlenky. To je nemožné.