Historie není vzestupnou spirálou lidského pokroku a dokonce ani drápáním se krok za krokem do lepšího světa.
Je to nekonečný cyklus v němž na sebe vzájemně působí měnící se znalosti a neměnné lidské potřeby. - J. Gray
Theodore Kaczynski
(* 22. května 1942)
Unabomber
Manifest
Obsah
Úvod
Psychologie moderního levičáctví
Pocity méněcennosti
Přesocializace
Mocenský proces
Náhradní činnosti
Samostatnost
Příčiny společenských problémů
Narušení mocenského procesu v moderní společnosti
Jak se někteří lidé přizpůsobují
Motivy vědců
Podstata svobody
Industriálně-technologická společnost nemůže být reformována
Omezení svobody je v industriální společnosti nevyhnutelné
Technologie je mocnější sociální síla než touha po svobodě
Kontrola lidského chování
Lidstvo na křižovatce
Lidské utrpení
Budoucnost
Strategie
Nebezpečí levičáctví
Úvod
1. Průmyslová revoluce a její následky jsou pro lidstvo katastrofou. U nás, kteří žijeme ve vyspělých zemích, kde došlo sice ke značnému prodloužení života, ale zároveň k jisté destabilizaci společnosti, se život stal neuspokojujícím, lidé byli vystaveni ponížení, což vedlo k všeobecnému psychickému utrpení (v zemích třetího světa i k utrpení fyzickému), a přírodě začalo být těžce ubližováno. Pokračující vývoj technologií situaci ještě zhorší. Jistě vystaví lidi ještě většímu ponižování a přírodě bude ještě více ubližováno, a pravděpodobně povede k většímu společenskému rozkladu a psychickému utrpení a může vést rovněž ke zvýšení fyzického utrpení dokonce i ve vyspělých zemích.
2. Industriálně-technologický systém může přežít, nebo se může zhroutit. Pokud přežije, možná bude nakonec dosaženo nízkého stupně fyzického a psychického utrpení, ale to je podmíněno absolvováním dlouhého a bolestného období úprav a stane se tak pouze za cenu permanentního snižování lidí a mnoha dalších živých bytostí na úroveň produktů techniky a pouhých ozubených kol společenského stroje. A navíc, pokud tento systém přežije, následky budou nevyhnutelné: neexistuje způsob reformy nebo modifikace tohoto systému, který by nezbavil lidi ztráty důstojnosti a autonomie.
3. Pokud se tento systém zhroutí, následky budou stejně bolestné. Ale čím více systém vzroste, tím hroznější budou následky jeho rozpadu. Má-li se tedy rozpadnout, ať je to raději dříve než později.
4. Proto navrhujeme revoluci proti tomuto industriálnímu systému. Nastiňujeme velmi všeobecným způsobem zásady, jimiž by se měli řídit ti, kteří industriální systém nenávidí, aby připravili půdu pro revoluci proti této formě společnosti. Nemá to být POLITICKÁ revoluce. Jejím cílem nebude svrhnout vlády, ale ekonomické a technologické základy současné společnosti.
Psychologie moderního levičáctví
6. Žijeme v hluboce neklidné společnosti. Jedním z nejrozšířenějších projevů bláznovství našeho světa je levičáctví, takže diskuse o psychologii levičáctví může posloužit jako úvod k diskusi o všeobecných problémech moderní společnosti.
7. V naší diskusi se pokoušíme dokázat, že levičáctví není ani tak nějaké hnutí či ideologie, ale psychologický typ, nebo lépe, soubor příbuzných typů.
8. Pokoušíme se pouze hrubým a přibližným způsobem poukázat na dvě psychologické tendence, které jsou podle našeho názoru hlavní hnací silou moderního levičáctví. V žádném případě nevyhlašujeme, že sdílíme CELOU pravdu o levičácké psychologii. Cílem naší diskuse také není obracet se pouze k modernímu levičáctví. Otázku, do jaké míry se naše diskuse bude obracet k levičákům devatenáctého a dvacátého století, necháváme otevřenou.
9. Tyto dvě psychologické tendence, které jsou podkladem moderního levičáctví, nazýváme pocity méněcennosti a přesocializace.
Pocity méněcennosti
10. Pocity méněcennosti myslíme nikoliv pouze striktně pocity méněcennosti, ale celé spektrum příbuzných rysů: malá sebeúcta, pocity bezmocnosti, depresivní sklony, poraženectví, provinilost, sebenenávist atd. Tvrdíme, že moderní levičáci mají k takovýmto pocitům sklony (možná více či méně potlačené) a že tyto pocity rozhodujícím způsobem vymezují směrování moderního levičáctví.
11. Termíny jako černoch, orientálec, handicapovaný nebo kočka pro Afričana, Asiata, postiženého či ženu nemají žádný hanlivý význam. Ženská a kočka byly pouze ženské ekvivalenty chlapa, šviháka či mládence. Negativní konotace byly těmto termínům přisouzeny samotnými aktivisty. Někteří obhájci práv zvířat zašli tak daleko, že odmítají slovo domácí zvíře a trvají na tom nahradit je výrazem zvířecí společnost. Levicoví antropologové se úzkostlivě snaží vyhnout se říci cokoliv o primitivních národech, co by mohlo být snad interpretováno jako negativní. Chtějí nahradit primitivní výrazem negramotný. Až paranoidně se stavějí k čemukoliv, co by mohlo naznačovat, že nějaká primitivní kultura je podřadnější než naše. (Nechceme, aby toto vyznělo tak, že primitivní kultury JSOU podřadnější než naše. Pouze poukazujeme na hypersensitivitu levicových antropologů.)
13. Mnozí levičáci se horlivě ztotožňují s problémy skupin, o kterých se domnívají, že jsou slabé (ženy), poražené (američtí Indiáni), odpudivé (homosexuálové) nebo jinak podřadné. Levičáci sami pociťují tyto skupiny jako podřadné. Nikdy by si tyto pocity nepřiznali, ale právě protože na tyto skupiny pohlížejí jako na podřadné, ztotožňují se s jejich problémy. (Nechceme říci, že ženy, Indiáni atd. JSOU podřadní, pouze vykládáme levičáckou psychologii.)
14. Feministky se zoufale snaží dokázat, že ženy jsou stejně silné a schopné jako muži. Je zřejmé, že jsou sžírány obavami, že ženy možná NEJSOU stejně silné a schopné jako muži.
15. Levičáci mají sklony nenávidět cokoliv, co se jeví jako silné, dobré a úspěšné.
16. Levičák je antiindividualistický, prokolektivistický. Chce po společnosti, aby za všechny uspokojovala jejich potřeby, aby se o ně starala. Levičák je nepřátelský ke koncepci soutěže,
protože se v hlubinách svého nitra cítí jako poražený.
17. Umělecké formy, které přitahují moderní levicové intelektuály, mají tendenci zaměřovat se na špinavosti, porážky a zoufalství, nebo jsou laděny orgiasticky a odhazují rozumovou kontrolu, jako kdyby neexistovala naděje dosáhnout něčeho racionální kalkulací a vše bylo ponecháno a utopeno ve vlastních pocitech daného okamžiku.
19. Levičákove pocity podřadnosti jsou natolik zakořeněné, že se nemůže cítit jako jedinec silný a hodnotný. Odtud pochází kolektivismus levičáctví. Může se cítit silný pouze jako člen velké organizace či masového hnutí, se kterým se ztotožňuje.
21. Levičáci prohlašují, že jejich aktivity jsou motivovány soucitem či morálním principem. Morální princip skutečně hraje roli pro levičáka přesocializovaného typu. Ale soucit a morální princip nemohou být hlavními motivy levicové aktivity. NENÁVIST je příliš patrná součást levičáckého chování, stejně jako TOUHA PO MOCI.
Přesocializace
25. Morální kodex naší společnosti je tak náročný, že nikdo nemůže myslet, cítit a chovat se naprosto morálním způsobem. Například nemáme nikoho nenávidět, ale skoro každý někdy někoho nenávidí, ať už si to připustí či ne. Někteří lidé jsou tak socializovaní, že se pro ně snaha myslet, cítit a jednat morálně stává strašlivým břemenem. Aby se vyhnuli pocitu viny, musí si neustále nalhávat nějaké motivy a nacházet morální odůvodnění svých pocitů a činů, které ve skutečnosti původně morální nejsou. K popisu takových lidí používáme termínu přesocializace.
26. Většina lidí se ve značné míře chová nehezky. Lžou, dopouštějí se drobných krádeží a dopravních přestupků, flákají se v práci, někoho nenávidí, vedou pomlouvačné řeči nebo používají nečestných triků, aby se dostali před ostatní. Přesocializovaný člověk tyto věci dělat nemůže. Přesocializovaný člověk je tedy držen na psychologickém vodítku a tráví svůj život pobíháním po kolejích, které mu společnost položila.
32. Dnešní společnost se nás snaží socializovat daleko více než kterákoli předchozí společnost. Dokonce nám experti radí, jak jíst, jak cvičit, jak se milovat, jak vychovávat děti a podobně.
Mocenský proces
33. Lidské bytosti mají potřebu (pravděpodobně vycházející z biologie) čehosi, co nazýváme mocenský proces. Je úzce spjat s potřebou moci (která je všeobecná), ale není to docela stejné.
34. Představme si člověka, který může mít cokoliv, co si přeje. Takový člověk má moc, ale vypěstuje si vážné psychické problémy. Výsledkem bude klinická deprese. Historie ukazuje, že nepracující aristokraté mají sklony k dekadenci. Neplatí to o bojovných aristokratech, kteří musí zápasit za získání své moci. Ale nepracující, zabezpečení aristokraté, kteří se nemusí bránit, se obvykle začnou nudit, stanou se hédonistickými a demoralizovanými, i když mají moc. To dokazuje, že moc není všechno. Člověk musí mít cíle, aby si mohl vyzkoušet svoji moc.
35. Každý má cíle, přinejmenším proto, aby získal životně nutné potřeby, jídlo, vodu a oblečení a přístřeší, jaké vyžaduje podnebí. Nepracující aristokrat však tyto věci získává bez úsilí. Odtud plyne nuda a demoralizace.
36. Nedosažení důležitých cílů končívá smrtí, pokud jsou tyto cíle životně důležité, a frustrací, pokud je nedosažení těchto cílů slučitelné s přežitím. Neustálý nezdar v dosahování cílů během života končí poraženectvím, malou sebeúctou či depresemi.
37. Aby se tedy vyhnul vážným psychickým problémům, potřebuje člověk cíle, jejichž dosažení vyžaduje úsilí, a musí mít v dosahování cílů odpovídající úspěch.
Náhradní činnosti
38. Ale ne každý zahálčivý aristokrat propadne nudě a demoralizaci. Například vládce Hirohito, který místo aby se utopil v dekadentním hédonismu, se zasvětil mořské biologii a stal se na tomto poli věhlasnou osobností. Když lidé nemusí bojovat, aby uspokojili své životní potřeby, vytýčí si často umělé cíle. V mnoha případech sledují tyto cíle se stejnou energií a emocionálním zápalem, které by jinak museli věnovat honbě za věcmi životně důležitými. Proto měli aristokraté Římského impéria literární ambice, mnoho evropských aristokratů věnovalo před mnoha staletími neskutečný čas a energii lovu, i když samozřejmě nepotřebovali maso, jiní aristokraté soupeřili o věhlas propracovaným vystavováním bohatství na odiv a několik aristokratů, jako Hirohito, se dalo na vědu.
39. Termín náhradní činnost používáme k označení činnosti, která směřuje k nějakému umělému cíli, který si lidé stanoví pouze proto, aby měli cíl, ke kterému se mohou propracovávat, řekněme, pro pouhé naplnění, kterého se jim ze sledování tohoto cíle dostává.
Sex a láska nejsou náhradními činnostmi, protože většina lidí, i když by jinak jejich existence byla uspokojující, by se cítila deprivována, pokud by jejich život proběhl bez jediného vztahu s příslušníkem opačného pohlaví. (Ale honba za nadměrným sexem, intenzivnějším než jedinec skutečně potřebuje, může být náhradní činností.)
40. V moderní industriální společnosti je k uspokojování životních potřeb zapotřebí pouze minimálního úsilí. Stačí absolvovat nějaký kurz, aby člověk získal nepatrnou technickou dovednost, potom chodit včas do práce a vynakládat nepatrné úsilí, aby si tuto práci udržel. Jediné, co je požadováno, je mírná dávka inteligence a, což je nejdůležitější, prostá POSLUŠNOST. Pokud tímto člověk disponuje, společnost se o něj postará od kolébky až do hrobu. (Ano, existuje podtřída, která nemůže mít zaručeny životní nezbytnosti, ale hovoříme o hlavním proudu společnosti.)
Nepřekvapí nás tedy, že moderní společnost je plná náhradních činností. Tyto zahrnují vědeckou práci, sport, humanitární práci, uměleckou a literární tvorbu, šplhání po společenském žebříčku, hromadění peněz a zboží daleko přesahující bod, ve kterém přestávají poskytovat nějaké další fyzické uspokojení, a společenskou aktivitu, která se obrací k problémům, jež nejsou osobně důležité pro aktivisty, jako je tomu v případě bílých aktivistů bojujících za práva barevných menšin. Nejsou to vždy ryze náhradní činnosti, protože mnoho lidí může být částečně motivováno jinými potřebami než potřebou dosáhnout nějakého cíle.
Vědecká práce může být částečně motivována touhou po slávě, umělecká tvorba potřebou vyjádřit pocity, militantní společenská aktivita nepřátelstvím. Ale pro většinu lidí jsou tyto aktivity především náhradní činností. Například většina vědců bude zřejmě souhlasit, že uspokojení, kterého se jim dostává z jejich práce, je důležitější než peníze a sláva.
41. V mnoha či většině případů nejsou lidé hluboce ponořeni do náhradních činností nikdy uspokojeni, nikdy neustanou. Výrobce peněz stále usiluje o větší a větší bohatství. Vědec, jakmile vyřeší jeden problém, vrhne se na další. Běžec dlouhých tratí se snaží běhat stále rychleji a rychleji. Lidé, kteří provozují náhradní činnost, budou tvrdit, že je tato činnost uspokojuje daleko více, nežli každodenní uspokojování jejich biologických potřeb, ale to je proto, že úsilí potřebné k uspokojování biologických potřeb bylo v naší společnosti redukováno na minimum. A co je důležitější, v naší společnosti lidé neuspokojují své biologické potřeby SAMOSTATNĚ, ale tím, že fungují jako součásti obrovského společenského stroje. Při náhradní činnosti jsou lidé naopak velice samostatní.
Samostatnost
42. Samostatnost jako součást mocenského procesu nemusí být nezbytná pro každého jedince. Ale většina lidí potřebuje větší či menší stupeň samostatnosti pro práci směřující k jejich cílům.
43. Musí do úsilí zapojit svoji vlastní iniciativu a mít ho pod vlastním vedením a kontrolou. Ale mnoho lidí se nemusí této iniciativy, vedení a kontroly zhostit jako osamocení jedinci. Většinou stačí pouze vystupovat jako člen nějaké MALÉ skupiny. Šest lidí tedy mezi sebou prodiskutuje problém a úspěšně se spojí v úsilí k dosažení tohoto cíle, jejich potřeby budou pomáhat mocenskému procesu. Ale pokud pracují pod přísnými rozkazy shora dolů, nezbyde pro jejich samostatné rozhodování a iniciativu prostor a jejich potřeby mocenskému procesu sloužit nebudou. Totéž platí v případě, kdy se rozhoduje na kolektivním základě - je-li skupina vytvářející kolektivní rozhodnutí tak velká, že role jednotlivců jsou bezvýznamné.
44. Ale pro většinu lidí to probíhá v mocenském procesu - mít cíl, vynaložit SAMOSTATNÉ úsilí a dosáhnout cíle, což vyžaduje sebevědomí, ctižádost a touhu po moci. Když člověk nemá odpovídající příležitost projít si mocenským procesem, následkem je (to záleží na jednotlivci a způsobu, kterým je mocenský proces narušen) nuda, demoralizace, malá sebeúcta, pocity méněcennosti, poraženectví, deprese, úzkost, vina, frustrace, nepřátelství, týrání partnera či dítěte, neukojitelný hédonismus, nenormální sexuální chování, poruchy spánku, přijímání potravy atd.
Příčiny společenských problémů
45. Nejsme první, kteří poznamenávají, že dnešní svět asi šílí.
46. Společenské a psychologické problémy moderní společnosti přisuzujeme faktu, že tato společnost vyžaduje od lidí, aby žili v podmínkách radikálně odlišných od těch, ve kterých se lidstvo vyvíjelo.
47. K nenormálním podmínkám přítomným v moderní industriální společnosti patří přelidněnost, izolace člověka od přírody, vzrůstající rychlost společenských změn a rozpad malých přírodních komunit, jako je rodina i se vzdálenými příbuznými, vesnice či kmen.
48. Je známo, že přelidnění zvyšuje stres a agresivitu. Stupeň přelidnění, který dnes existuje, a izolace člověka od přírody jsou následky technologického procesu. Všechny předindustriální společnosti byly převážně zemědělské. Průmyslovou revolucí se nesmírně zvětšila města a proporce jejich obyvatel a moderní zemědělská technologie umožnila Zemi nasytit daleko hustší populaci než dříve. (Technologie také aktivuje efekty přelidňování, protože vkládá lidem do rukou ničivou sílu. Například škála hlučných prostředků: elektrické sekačky na trávu, rádia, motorky atd. Pokud je užívání těchto prostředků neomezeno, lidé, kteří chtějí klid a ticho, jsou frustrováni hlukem. Pokud je omezeno, lidé, kteří tyto prostředky používají, jsou frustrováni zákazy. Ale kdyby tyto stroje nebyly nikdy vynalezeny, nebylo by konfliktů ani frustrací, které způsobují.)
50. Konzervativci jsou blázni: úpí nad rozpadem tradičních hodnot, ale zapáleně podporují technologický pokrok a ekonomický růst. Viditelně je nikdy nenapadne, že ve společenské technologii a ekonomice nelze provádět rapidní, drastické změny, aniž by to zároveň nezpůsobilo rapidní změny v ostatních aspektech společnosti. A takové rapidní změny neodvratitelně působí rozpad tradičních hodnot.
Narušení mocenského procesu
v moderní společnosti
68. Co nám dává POCIT jistoty není ani tak objektivní jistota, jako víra v naše schopnosti postarat se sami o sebe. Primitivní člověk, ohrožovaný nějakým divokým zvířetem či hladem, může v sebeobraně bojovat nebo se vydat na cestu za potravou. V tomto snažení nemá zaručen úspěch, ale v žádném případě není proti svému ohrožení bezmocný. Naopak moderní jedinec je ohrožován mnoha věcmi, proti kterým je bezmocný – jsou to jaderné katastrofy, karcinogeny v potravinách, zamoření životního prostředí, válka, stoupající daně, invaze velkých organizací do soukromí, celonárodní společenské či ekonomické fenomény, které mohou narušit jeho způsob života.
69. Je pravda, že primitivní člověk je bezmocný proti některým z věcí, které ho ohrožují, například proti nemocem. Ale může přijímat riziko nemoci stoicky. Je to součást přírody, není to ničí vina, pokud to není vina nějakého imaginárního, neosobního démona. Ale hrozby moderního člověka bývají LIDSKÉHO původu. Nejsou výsledkem náhody, ale jsou na něj uvaleny jinými lidmi, jejichž rozhodnutí není schopen jako jedinec ovlivnit. Následkem toho se cítí frustrován, ponížen a vzteklý.
72. Moderní společnost je v určitých aspektech neobyčejně tolerantní. V záležitostech, které jsou irelevantní pro fungování systému, si v podstatě můžeme dělat, co chceme. Můžeme vyznávat jakékoli náboženství (pokud nepodněcuje chování systému nebezpečné). Můžeme jít do postele s kým se nám zlíbí (pokud praktikujeme bezpečný sex). Můžeme si dělat, co chceme, dokud je to NEDŮLEŽITÉ. Ale ve všech DŮLEŽITÝCH věcech začne systém intenzivněji omezovat naše chování.
73. Chování není omezováno pouze explicitními pravidly a ne pouze vládou. Ovládání je prováděno nepřímým násilím či psychologickým tlakem a manipulací a jinými než vládními organizacemi nebo systémem jako celkem. Většina velkých organizací používá nějakou formu propagandy k manipulaci s lidskými postoji nebo chováním. Propaganda není omezena na reklamu a inzeráty, a někdy není dokonce ani vědomě lidmi, kteří je vytvářejí, jako propaganda zamýšlena. Například náplň zábavných pořadů je účinnou formou propagandy. Příklad nepřímého násilí: neexistuje zákon, který by říkal, že lidé musí chodit každý den do práce a poslouchat nařízení svého zaměstnavatele. Legálně nám nemůže nic bránit, abychom odešli žít do přírody jako primitivní lidé nebo abychom se pustili do samostatného podnikání. Ale v praxi už zůstalo jen málo volné přírody a v ekonomice je prostor pouze pro omezený počet vlastníků malých podniků. Většina z nás může tedy přežít pouze jako zaměstnanci někoho jiného.
Jak se někteří lidé přizpůsobují
77. Ne každý trpí v industriálně-technologické společnosti psychickými problémy. Někteří lidé dokonce přiznávají, že jsou docela spokojení se společností jako takovou, jaká je.
78. Jsou to poslušné typy, které by byly šťastné jako černí otroci na plantážích starého Jihu. (Nemíníme to jako výsměch černým otrokům na plantážích starého Jihu. Budiž jim ke cti, že většina otroků se svým zotročením NEBYLA spokojena. Vysmíváme se lidem, kteří se svým otroctvím spokojeni JSOU.)
83. Někteří lidé částečně uspokojují svou potřebu moci tím, že se ztotožňují s nějakou silnou organizací nebo masovým hnutím. Jedinec postrádající cíl či sílu se připojí k nějakému hnutí či organizaci, přijme její cíl za vlastní a potom se k tomuto cíli propracovává. Když je nějakého cíle dosaženo, má jedinec (protože se ztotožňuje s tímto hnutím či organizací) pocit, že prošel mocenským procesem.Tento fenomén byl zneužit fašisty, nacisty a komunisty. Naše společnost jej používá také, i když ne tak krutě. Příklad: Manuel Noriega byl Spojeným státům nepříjemný (cíl: potrestat Noriegu). Státy napadly Panamu (úsilí) a potrestaly Noriegu (dosažení cíle). Spojené státy prošly mocenským procesem a mnoho Američanů, protože se ztotožňovali se Spojenými státy, si v jejich jménu vyzkoušeli mocenský proces. Proto veřejnost tak mohutně schvalovala Panamskou invazi, dala totiž lidem pocítit moc. Stejný fenomén vidíme v armádách, korporacích, politických stranách, humanitárních organizacích, náboženských či ideologických hnutích. Obzvláště levicová hnutí většinou přitahují lidi, kteří hledají uspokojení své touhy po moci. Ale pro většinu lidí ztotožnění se s velkou organizací či masovým hnutím touhu po moci plně neuspokojuje.
84. Mnoho lidí vkládá do své práce daleko více úsilí, než je zapotřebí k získání peněz či postavení, které chtějí, a toto nadměrné úsilí vytváří náhradní činnost. Toto nadměrné úsilí spolu s emocionální investicí, která je provází, je jednou z nejmocnějších sil působících na permanentní vývoj a zdokonalování systému, s negativními následky pro svobodu jednotlivce.
Motivy vědců
87. Věda a technologie představují nejdůležitější příklady náhradních činností. Nìkteří vědci prohlašují, že jsou motivováni zvědavostí - tato představa je prostě absurdní. Mnoho vědců se zabývá vysoce odbornými problémy, které nejsou předmětem žádné normální zvědavosti. Například, budí u astronoma, matematika či entomologa zvědavost třeba isopropyltrimethylmetan? Samozřejmě ne. Taková věc zajímá pouze chemika, a to jenom proto, že chemie je jeho náhradní činností. Je chemik zvědavý na správnou klasifikaci nového druhu brouka? Ne. Tato otázka je zajímavá pouze pro entomologa pouze proto, že entomologie je jeho náhradní činností. Kdyby se tento chemik nebo entomolog museli vážně zabývat získáváním životních potřeb, a když při tomto úsilí museli zapojit své schopnosti nějakým zajímavým, ale nevědeckým způsobem, nějaký isopropyltrimethylmetan nebo klasifikace brouků by jim mohly být ukradené. Předpokládejme, že by nedostatek fondů pro postgraduální studium udělal z toho chemika třeba pojišťováka. V tom případě by ho velmi zajímaly pojišťovací metody, ale o isopropyltrimethylmetan by se vůbec nezajímal. V každém případě není normální investovat do uspokojování čiré zvědavosti tolik času a úsilí, jaké investují vědci do své práce. Vysvětlení motivů vědců zvědavostí prostě nemůže obstát.
88. Dobro lidstva je také stejně nefungujícím vysvětlením. Některá vědecká práce nemá žádný vztah k blahu lidstva - například většina archeologie či komparativní lingvistiky. Některé jiné oblasti vědy představují viditelně nebezpečné možnosti. Ale vědci těchto oborů jsou ve své práci stejně zapálení jako ti, kteří vyvíjejí vakcíny nebo studují zamoření ovzduší. Vezměme příklad dr. Edwarda Tellera, který byl viditelně emocionálně zaujat zakládáním jaderných elektráren. Povstalo toto zaujetí z touhy pomoci lidstvu? Jestliže ano, proč se dr. Teller stejně nevzrušoval jinými humanitárními způsoby? Když byl takový lidumil, proč pomáhal vyvinout vodíkovou bombu? Stejně jako je tomu s mnoha ostatními vědeckými úspěchy, i zde se vtírá otázka, zda jaderné elektrárny skutečně slouží lidstvu. Převáží levná elektřina nad hromaděním odpadu a nebezpečím katastrofy? Dr. Teller viděl pouze rub mince. Je zřejmé, že jeho emocionální zaujetí nukleární silou povstalo nikoli z touhy pomoci lidstvu, ale z osobního uspokojení, kterého se mu dostalo z jeho práce, a z toho, když viděl, jak se uplatňuje v praxi.
89. Tato pravda platí o vědcích všeobecně. Jejich motiv, s možnými výjimkami, není ani zvědavost, ani touha pomáhat lidstvu, ale potřeba projít mocenským procesem: mít cíl (vědecký problém k řešení), vynaložit úsilí (výzkum) a dosáhnout cíle (vyřešení problému). Věda je náhradní činností, protože vědci
pracují převážně pro uspokojení, kterého se jim dostává z práce samotné.
90. Není to samozřejmě tak jednoduché. Pro mnoho vědců hrají roli i jiné motivy. Například peníze a postavení. Mnoho vědců může být typem lidí, který má nenasytnou touhu po dosažení postavení, což může dávat jejich práci velikou motivaci. Většina vědců, stejně jako většina průměrné populace, je bezpochyby vnímavá k reklamě a obchodním technikám a potřebuje peníze k ukojení své touhy po zboží a službách. Věda tedy není ČISTĚ náhradní činností. Ale je jí ve velké míře.
91. Věda a technologie také vytváří silné masové hnutí a mnoho vědců ukájí svoji potřebu moci tím, že se s tímto masovým hnutím ztotožňují (viz odstavec 83).
92. Věda tedy slepě pochoduje vpřed bez ohledu na skutečný prospěch lidstva a bez ohledu na jakékoli jiné normy, poslušná pouze psychologickým potřebám vědců a vládních úředníků a zástupců korporací, kteří poskytují fondy na podporu výzkumu.
Podstata svobody
93. Hodláme dokázat, že industriálně-technologická společnost nemůže být reformována tak, aby nebyla dotčena postupně se zužující sféra lidské svobody.
94. Svobodou myslíme možnost procházet mocenským procesem se skutečnými cíli, nikoli umělými cíli náhradních činností, a bez zasahování, manipulací či dohledu někoho, obzvláště ne žádné velké organizace. Svoboda znamená ovládat (buď jako jednotlivec nebo člen nějaké MALÉ skupiny) záležitosti života a smrti: jídlo, oblečení, přístřeší a obranu proti všemu, co může ohrožovat prostředí člověka. Svoboda znamená mít moc, nikoli moc ovládat jiné lidi, ale podmínky vlastního života. Člověk nemá svobodu, pokud někdo jiný (především nějaká velká organizace) má nad ním moc, a nezáleží na tom, jak benevolentně, tolerantně či liberálně je tato moc prováděna. Je důležité nesměšovat svobodu s pouhou liberálností (viz odstavec 72).
95. Říká se, že žijeme ve svobodné společnosti, protože máme určité množství ústavně zaručených práv. Ale tato práva nejsou tak důležitá, jak se zdá. Stupeň osobní svobody existující ve společnosti je determinován více ekonomickou a technologickou strukturou společnosti než jejími zákony či formou její vlády.
96. Kdybychom se nikdy nedopustili žádného násilí a předložili tento spis nějakému nakladateli, nebyl by pravděpodobně přijat. Kdyby byl přijat a publikován, nepřitáhl by pravděpodobně mnoho čtenářů, protože větší zábava je bavit se mediálními pořady než číst střízlivý esej. I kdyby tento spis měl mnoho čtenářů, většina z nich by brzy zapomněla, co četli, protože by měli hlavy zaplavené množstvím materiálů, které jim média předkládají. Abychom přinesli naše poselství veřejnosti s nějakou nadějí na trvající účinek, museli jsme zabít několik lidí.
97. Ústavní práva jsou do jisté míry užitečná, ale nezaručují více, než co může být nazváno buržoazní koncepcí svobody. Podle této buržoazní koncepce je svobodný člověk v zásadě element společenského stroje a má pouze určitý soubor předepsaných a omezených svobod; svobod, které jsou určeny více ke službě potřebám společenského stroje nežlipotřebám jednotlivce.
98. V tomto oddíle je zapotřebí ještě jedné poznámky: není dobré se domnívat, že člověk má dostatek svobody pouze proto, že ŘÍKÁ, že jí má dostatek. Svoboda je částečně omezována psychologickou kontrolou, kterou si lidé neuvědomují, a navíc představy mnoha lidí o tom, co svobodu vytváří, jsou řízeny více společenskými konvencemi než jejich skutečnými potřebami. Například mnoho levičáků přesocializovaného typu pravděpodobně řekne, že většina lidí, včetně nich samotných, je socializována spíše méně než více, a přesto přesocializovaní levičáci platí tvrdou psychologickou daň za tento vysoký stupeň socializace.
Industriálně-technologická společnost
nemůže být reformována
111. Existuje postupná tendence datující se přinejmenším zpět do průmyslové revoluce, kdy technologie posiluje systém za vysokou cenu lidské svobody a místní autonomie. Proto jakákoli příležitost ochránit svobodu od technologie bude přechodná, brzy přelitá proudem historie. Dostatečně velké příležitosti, které by přinesly trvalou změnu ve prospěch svobody, by nebyly přijaty, protože by byly chápány jako smrtelný zásah do společnosti. Takže jakékoli pokusy o reformu by byly příliš krotké, než aby mohly být efektivní. I kdyby příležitosti, dosti velké na to, aby přinesly trvalou změnu, byly přijaty, byly by staženy zpět, jakmile by vyšly najevo jejich rozkladné účinky. Permanentní změny ve prospěch svobody by mohly tedy přinést pouze osoby, připravené přijmout radikální, nebezpečnou a nepředvídatelnou změnu celého systému. Jinými slovy, revolucináři, ne reformátoři.
112. Lidé, kteří se bojí zachránit svobodu aniž by obětovali takzvané přednosti technologie, budou navrhovat naivní schémata nějaké nové formy společnosti, která by smířila svobodu s technologií. Nehledě na fakt, že lidé, kteří něco navrhují, zřídka předkládají nějaké praktické prostředky, pomocí kterých by především mohla být tato nová forma společnosti založena.
Omezení svobody je v industriální
společnosti nevyhnutelné
115. Systém MUSÍ nutit lidi chovat se způsobem, který se stále více vzdaluje přirozenému vzorci lidského chování. Například systém potřebuje vůdce, matematiky a inženýry. Nemůže bez nich fungovat. Je tedy vyvíjen veliký tlak na děti, aby v těchto oblastech vynikaly. Pro dospívající lidskou bytost není přirozené trávit většinu svého času studiem u psacího stolu. Normální dospívající chce trávit svůj čas v aktivním kontaktu se skutečným světem. Mezi primitivními národy jsou věci, kterým se děti učí, v přirozené harmonii s přirozenými lidskými impulsy. Například u amerických indiánů se chlapci učili aktivním venkovním dovednostem - což je přesně to, co mají chlapci rádi. Ale v naší společnosti jsou děti nuceny studovat technické předměty, což většina ráda nemá.
116. Díky konstantnímu tlaku, který systém vyvíjí, aby změnil lidské chování, existuje postupný nárůst počtu lidí, kteří se nemohou nebo nechtějí přizpůsobit požadavkům společnosti: paraziti sociálního státu, vyznavači kultů, rebelové proti vládě, radikální ochránci životního prostředí, outsideři a odpůrci všeho druhu.
117. I když o rozhodnutí hlasuje veřejnost, počet voličů je tak veliký, že individuální hlas je zanedbatelný. Většina lidí tedy není schopna vážně ovlivnit velká rozhodnutí, která působí na jejich životy. Neexistuje žádný způsob, jak toto v technologicky vyspělé společnosti změnit.
119. Tento systém neexistuje a nemůže existovat k uspokojování lidských potřeb. Namísto toho je to lidské chování, které má být modifikováno, aby se hodilo potřebám tohoto systému. Toto nemá nic společného s politickou či sociální ideologií, která může předstírat, že řídí technologický systém. Je to chyba technologie, protože systém není řízen ideologií, ale technickou nutností. Tento systém samozřejmě mnohé lidské potřeby uspokojuje, ale všeobecně vzato, činí tak pouze do té míry, která je výhodná pro systém. Jsou to potřeby systému, které jsou svrchované, nikoliv potřeby lidské bytosti. Například systém zabezpečuje lidi potravinami, protože kdyby všichni hladovìli, nemohl by fungovat. Slouží psychickým potřebám člověka kdykoli je to POHODLNÉ, protože by nemohl fungovat, kdyby příliš mnoho lidí propadalo depresím nebo se bouřilo. Ale tento systém z dobrých, solidních, praktických důvodů musí vynakládat na lidi trvalý tlak, aby vymodeloval jejich chování podle potřeb systému. Hromadí se příliš mnoho odpadu? Vláda, média, vzdělávací systém, ochránci životního prostředí, všichni nás zaplavují masovou propagandou o recyklaci. Je zapotřebí více technického personálu? Sbor hlasů přesvědčuje děti, aby studovaly techniku. Nikdo se nepozastaví a nezeptá, není-li nehumánní nutit dospívající, aby trávili většinu času studiem předmětů, které většina z nich nenávidí. Když vyučení dělníci přijdou o práci kvůli technickému pokroku a musí se rekvalifikovat, nikdo se neptá, jestli to pro ně není ponižující, když se s nimi takto zachází, jednoduše se bere jako samozřejmost, že se každý musí sklonit před technickou nutností a z dobrého důvodu: kdyby byly lidské potřeby nadřazeny nad technickou nezbytnost, nastaly by ekonomické problémy, nezaměstnanost, nedostatek či ještě něco horšího. Koncept duševního zdraví je v naší společnosti všeobecně definován mírou, ve které se jedinec chová v souladu s potřebami systému a činí tak bez viditelných známek stresu.
Technologie je mocnější sociální síla
než touha po svobodě
127. Technologický pokrok, který se nejeví jako ohrožování svobody, ji později začne ohrožovat velmi vážně. Například motorizovaná doprava. Člověk se zprvu pohyboval po vlastních nohách kam chtěl, aniž by sledoval nějaká dopravní omezení, a byl nezávislý na podpůrných technologických systémech. Když byla zavedena motorová vozidla, zdálo se, že jeho svobodu zvyšují. Nebrala chodci žádnou svobodu, nikdo nemusel vlastnit automobil, pokud nechtěl, a každý, kdo si automobil dobrovolně koupil, mohl cestovat daleko rychleji než chodec. Ale zavedení motorizované dopravy brzy změnilo společnost tak, že omezilo svobodu pohybu. Když vzrostl počet automobilů, nastala nutnost intenzivně regulovat jejich užívání. V autě, zvláště v hustě obydlených oblastech, si člověk prostě nemůže jet, kam se mu zachce, svým vlastním tempem. Jeho pohyb je řízen proudem dopravy a dopravními předpisy. Člověk je svazován různými povinnostmi: potřebuje řidičský průkaz, musí projít testy, znovu si obnovovat registraci, pojištění, provádět údržbu kvůli bezpečnosti, platit měsíční splátky. A navíc, používání motorizované dopravy už není dobrovolné. Od dob zavedení motorizované dopravy se změnilo uspořádání měst takovým způsobem, že většina lidí nemůže docházet do práce pěšky, nakupovat či se rekreovat bez auta, takže MUSÍ být závislí na motorizované dopravě. Jinak musí používat veřejné dopravy, v tomto případě mají nad svým pohybem méně kontroly, než když sami řídí auto. Dokonce i chodcova svoboda je dnes velice omezená. Ve městě se musí neustále zastavovat a čekat u semaforů, které jsou seřízeny tak, že slouží především automobilové dopravě. Kráčet po dálnici mimo město je kvůli motorizované dopravě nebezpečné a nepříjemné. (Všimněte si důležitého bodu, jejž jsme ilustrovali na příkladu motorizované dopravy: když je zaveden nový článek technologie, jejž může jednotlivec přijmout nebo ne, záleží pouze na jeho volbě, nemusí nutně ZŮSTAT dobrovolným. V mnoha případech nová technologie změní společnost tak, že jsou nakonec lidé PŘINUCENI ji používat.)
128. Zatímco technologický pokrok JAKO CELEK neustále zužuje sféru naší svobody, každá technická vymoženost JAKO TAKOVÁ se zdá být potřebná. Elektřina, instalace vody a odpadu, rychlá komunikace na velké vzdálenosti...; jak by mohl člověk proti těmto věcem něco namítat, či proti jiným četným technickým vymoženostem, které učinily společnost moderní? Bylo by absurdní bránit se, například zavedení telefonu. Nabídl mnoho výhod a žádné nevýhody. Ale všechny tyto technické vymoženosti dohromady vytvořily svět, ve kterém je osud průměrného člověka už ne v jeho rukou či v rukou jeho sousedů a přátel, ale v rukou politiků, zástupců velkých korporací a vzdálených, anonymních techniků a byrokratů, na něž nemá jako jednotlivec žádný vliv. Stejný proces bude pokračovat v budoucnu.
129. Jakmile je technická inovace jednou zavedena, lidé se na ní obvykle stávají závislými, dokud není nahrazena jinou, ještě dokonalejší inovací. Na novém článku technologie se lidé nestávají závislí pouze jako jedinci, ale dokonce se na něm stává závislý celý systém. (Představte si například, co by se stalo, kdyby byl zrušen dnešní počítačový systém.) Proto se systém může posouvat pouze jedním směrem – k ještě větší technologizaci. Technologie bude opakovaně nutit svobodu ustoupit o krok zpět – dokud nebude svržen celý technologický systém.
134. Zdá se, že během několika příštích desetiletí projde industriálně-technologický systém vážnými otřesy způsobenými ekonomickými a ekologickými problémy a především problémy lidského chování (odcizení, rebelie, nepřátelství a různé sociální a psychické potíže). Doufáme, že otřesy, kterými pravděpodobně systém projde, způsobí jeho pád.
136. Pokud se někdo ještě stále domnívá, že by bylo možné reformovat tento systém tak, aby svoboda nebyla technologií dotčena, ať si uvědomí, jak neobratně a většinou neúspěšně se naše společnost vypořádalala se sociálními problémy, které jsou daleko jednodušší a přímočařejší. Tento systém kromě jiného nezvládl zastavit úpadek životního prostředí, politickou korupci, obchodování s drogami či týrání v rodinách.
137. Vezměme například problémy životního prostředí. Zde je konflikt hodnot přímočarý: ekonomická výhodnost versus zachování některých našich přírodních zdrojú pro naše vnuky. Ale na toto téma slyšíme pouze samé žvanění od lidí, kteří mají moc, matou se pojmy a neexistuje žádná jasná, trvalá linie činu a neustále hromadíme ekologické problémy.
138. Je tedy jasné, že lidstvo má přinejlepším velice omezenou kapacitu pro řešení i relativně přímočarých sociálních problémů. Jak tedy hodlá řešit daleko složitější a subtilní problém smíření svobody s technologií? Technologie poskytuje významné materiální výhody, zatímco svoboda je abstrakce znamenající různé věci pro různé lidi a její ztrátu je lehké zatemnit propagandou a květnatými řečmi.
139. A všimněte si významného rozdílu: Je možné, že například naše ekologické problémy budou třeba jednoho dne vyřešeny podle racionálního, propracovaného plánu. Ale pokud se to stane, bude to pouze proto, že řešit tyto problémy je dlouhodobým zájmem tohoto systému. Ale v zájmu systému NENÍ chránit svobodu či autonomii malých skupin. Naopak je v zájmu systému kontrolovat lidské chování co nejširším způsobem. Tedy zatím co praktické důvody mohou nakonec přinutit systém, aby zaujal nějaký racionální, prozíravý postoj k ekologickým problémům, stejně praktické důvody přinutí systém regulovat lidské chování ještě těsněji (nejlépe nepřímými prostředky, které zamaskují neoprávněné zásahy do svobody). Toto není pouze náš názor. Význační sociologové (např. Q. Wilson) zdůraznili význam socializace lidí efektivnějším způsobem.
Kontrola lidského chování
145. Představte si společnost, která vystaví lidi podmínkám, ve kterých jsou strašlivě nešťastní. Dá jim tedy drogy, aby jejich neštěstí odstranily. Science fiction? Toto se v naší společnosti již do jisté míry děje. Je všeobecně známo, že v posledních desetiletích výrazně stoupá klinická deprese. Vzrůstající deprese je jistě výsledkem NĚJAKÝCH podmínek, které existují v dnešní společnosti. Místo, aby tyto podmínky odstranila, dává moderní společnost lidem antidepresivní pilulky.
147. Skryté videokamery jsou nyní používány ve většině obchodů a na mnoha jiných místech, počítače jsou používány ke shromažďování a zpracovávání značného množství informací o jednotlivcích. Výkonné metody byly vyvinuty pro vítězství ve volbách, prodej produktů, ovlivňování veřejného mínění. Zábavní průmysl slouží jako důležitý psychologický nástroj systému, možná dokonce i když servíruje veliké porce sexu a násilí. Zábava poskytuje modernímu člověku základní prostředek úniku. Když je pohlcován televizí, videem atd., zapomíná na stres, úzkost, frustraci, neuspokojení.
148. Programy duševního zdraví, intervenční techniky, psychoterapie atd. jsou zdánlivě určeny k blahu jedinců, ale v praxi obyčejně slouží jako metody nutící jedince myslet a chovat se tak, jak to vyžaduje systém.
150. Industriální společnost zřejmě vstupuje do období vážného stresu, částečně díky problémům s chováním lidí a částečně kvůli ekonomickým a ekologickým problémům. Odcizení, deprese, nepřátelství, rebelie; děti, které nechtějí studovat, růst populace, politická korupce, terorismus, sabotáže. Toto všechno ohrožuje samotné přežití systému. Systém bude DONUCEN použít všech možných prostředků ke kontrole chování lidí.
151. Sociální rozklad, který je dnes viditelný, rozhodně není výsledkem pouhé náhody. Může být jedině výsledkem životních podmínek, který systém lidem dává.
152. Každý nový krok v prosazování kontroly nad lidským myšlením bude brán jako racionální odpověď na nějaký problém, kterému společnost čelí. V mnoha případech pro to bude humanitární ospravedlnění.
153. Kontrola lidského chování tedy nebude zavedena jako nějaké vykalkulované rozhodnutí úřadů, ale procesem sociální evoluce. Tento proces bude nezadržitelný, protože každý pokrok jako takový se bude zdát přínosem, nebo přinejmenším zlo zavedení tohoto pokroku se bude zdát menší, než by tomu bylo, kdyby zaveden nebyl.
155. Naše společnost většinou považuje jakýkoliv způsob myšlení či chování, které jsou systému nepohodlné, za nemoc. Je to zdánlivě přijatelné, protože když jedinec nezapadá do systému, způsobuje to újmu jak jemu, tak je to problém i pro společnost. Manipulace jednotlivcem, aby se přizpůsobil systému, je tedy léčba nemoci a tudíž dobrá věc.
156. Jestliže se najde velké množství lidí ochotných podstoupit tuto léčbu, bude obecná úroveň stresu ve společnosti redukována, systém tak bude moci tlaky, produkující stres, ještě zvýšit. Vlastně se zdá, že se něco takového už děje s jedním z nejdůležitějších psychologických nástrojů společnosti, který lidem umožňuje redukovat stres (nebo alespoň z něho dočasně uniknout), totiž s masovou zábavou. Účastnit se masové zábavy je dobrovolné: žádný zákon nám nepřikazuje sledovat televizi, poslouchat rádio nebo číst časopisy. Ale masová zábava je prostředek úniku a redukce stresu, na kterém se většina z nás stala závislými. Každý si stěžuje na televizní balast, ale téměř každý jej sleduje. Několik jedinců televizní zlozvyk odkoplo, ale takových, kteří by se dnes obešli bez jakékoli formy masové zábavy, je hrstka. Bez zábavního průmyslu by systém pravděpodobně nebyl schopen na nás nakládat tolik tlaků produkujících stres, jak to činí.
157. Za předpokladu, že industriální společnost přežije, je pravděpodobné, že technologie nakonec vyvine cosi podobného naprosté kontrole lidského chování.
158. Fakt, že jsou lidské myšlenky a pocity tak otevřené biologické intervenci, ukazuje, že problém kontroly lidského chování je hlavně technický problém; problém neuronů, hormonů a komplexních molekul; problém, který je snadno přístupný vědeckému útoku. S ohledem na to, jak neobyčejně rychle řeší naše společnost technické problémy, je nadevší pochybnost, že v kontrole lidského chování bude učiněn veliký pokrok.
159. Zabrání odpor veřejnosti zavedení technické kontroly lidského chování? Jistě by tomu tak bylo, kdyby byla technická kontrola zavedena jednorázově. Ale protože technická kontrola bude zaváděna v průběhu dlouhých úseků s malými změnami, nenastane žádný racionální a efektivní odpor veřejnosti.
160. Těm, kteří si myslí, že toto všechno zní jako science fiction, sdělujeme, že včerejší science fiction je dnešní realita. Průmyslová revoluce radikálně změnila životní prostředí a způsob lidského života a dá se pouze čekat, že jak je technologie stále více aplikována na lidské tělo a mysl, člověk sám bude změněn tak radikálně jako životní prostředí a bývalý způsob života.
Lidstvo na křižovatce
161. Existuje vzrůstající počet lidí, kteří jsou tak či onak rebely proti systému: příživníci, satanisté, nacisté, radikální ochránci životního prostředí atd.
163. Technologie se pravděpodobně bude vyvíjet ke svému logickému konci, což bude naprosté ovládnutí všeho na Zemi. Lidská svoboda povětšinou zmizí.
165. Ale představme si, že se stresy přicházejících desetiletí ukážou být pro systém příliš mnoho. Pokud se systém zhroutí, může nastat období chaosu. Bude samozřejmě mnoho lidí (především těch, co budou lačnit po moci), kteří budou toužit znovu spustit továrny.
166. Ti, kteří nenávidí otroctví, do kterého vrhá industriální systém lidstvo, mají tudíž dva úkoly. Za prvé, musíme pracovat na zvyšování společenských stresů v systému, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se rozpadne. Za druhé, je nutno vyvinout a propagovat ideologii, která je proti technologii a industriální společnosti. Továrny budou muset být zničeny, technická literatura spálena atd.
Lidské utrpení
167. Industriální systém se zhroutí. Pokud bude pád náhlý, zemře mnoho lidí, protože světová populace natolik vzrostla, že už se dokonce nemůže bez vyspělé technologie zásobit potravou. Je tedy kruté pracovat pro rozpad systému? Možná ano, možná ne. Čím více se systém rozroste, tím strašnější budou následky jeho rozpadu; takže je možné, že revolucionáři tím, že jeho rozpad uspíší, sníží rozsah katastrofy.
168. Pro mnohé z nás jsou svoboda a důstojnost důležitější než dlouhý život a vyhnutí se fyzické bolesti. A navíc, všichni musíme jednou zemřít. A možná bude lepší zemřít v boji o přežití nebo za nějaký účel, nežli žít prázdný a neúčelný život.
169. Systém už způsobil a neustále působí obrovské utrpení po celém světě. Jedním z efektů pronikání industriální společnosti je destabilizace světové tradiční kontroly populace. Odtud populační exploze se vším, co znamená. Nikdo neví, k čemu dojde důsledkem skleníkového efektu a dalších ekologických problémů, které ještě nelze předvídat.
170. Ale jděte!, říkají technofilové. Věda to všechno spraví! Přemůžeme hladomor, zrušíme psychické utrpení, učiníme všechny zdravými a šťastnými! Ano, ovšem. Totéž říkali před 200 lety. Průmyslová revoluce měla rušit bídu, učinit každého šťastným atd. Skutečný výsledek byl poněkud jiný. Technofilové jsou beznadějně naivní (nebo sami sebe klamou) ve svém chápání společenských problémů. Neuvědomují si (nebo schválně ignorují) fakt, že když ve společnosti dochází k velkým změnám, i když viditelně prospěšným, vedou tyto změny k dlouhým sekvencím dalších změn, z nichž je většina nepředvídatelných. Výsledkem je rozklad společnosti. Je tedy velice pravděpodobné, že ve svém pokusu zrušit hlad a nemoci, vyprodukovat poslušné, šťastné lidi a tak dále, stvoří technofilové společenské systémy se strašlivými problémy, ještě strašlivějšími, než jsou ty současné. Vědci se například vychloubají, že zruší hladomor vytvořením nových, geneticky vyrobených jedlých rostlin. Ale to umožní, aby lidská populace neomezeně expandovala, a je známo, že přelidnění vede ke zvyšování stresu a agresivity. Toto je pouze jeden příklad PŘEDVÍDATELNÝCH problémů, které vyvstanou. Technologie zavedla lidstvo do stavu, ze kterého není lehké uniknout.
Budoucnost
173. Lidstvo by se lehce mohlo dostat do pozice takové závislosti na strojích, že by prakticky nemělo na vybranou a muselo by přijímat rozhodnutí od strojů. Lidé nebudou moci stroje prostě vypnout, protože na nich budou natolik závislí, že jejich vypnutí by znamenalo sebevraždu.
174. A protože lidská práce už nebude zapotřebí, masy budou zbytečné, budou neužitečným břemenem systému. Když bude elita nemilosrdná, jednoduše se rozhodne lidstvo vyhladit. Pokud bude humánní, použije možná propagandu či psychologické nebo biologické metody k redukování porodnosti, dokud lidstvo nevyhyne a nezanechá svět elitě. Nebo pokud se elita bude skládat z měkkosrdcatých liberálů, ujme se možná role dobrých pastýřů zbytku lidstva. Život nebude mít samozřejmě žádný účel. Tyto řízené lidské bytosti budou možná v takové společnosti šťastné, ale zcela určitě nebudou svobodné. Budou zredukovány na úroveň domácích zvířat.
176. Člověk si dokáže představit scénáře obsahující aspekty více než pouze jedné z možností, které jsme právě probrali. Například je možné, že stroje převezmou většinu práce, která má skutečný, praktický význam, ale lidé budou zaměstnáváni relativně nedůležitou prací. Například se uvažuje, že velký rozvoj služeb by mohl poskytnout lidem práci. Tak by lidé trávili čas leštěním bot druhým, vozili by jiné lidi v taxících, vyráběli pro druhé ruční výrobky, obsluhovali jiné u stolu. Zdá se nám zcela zavrženíhodné, aby lidstvo takto skončilo.
179. Bylo by lepší odhodit celý tento páchnoucí systém na smetiště a přijmout následky.
Strategie
180. Mnozí technofilové nás všechny berou na totálně bezstarostnou vyjížďku do neznáma. Mnoho lidí trochu chápe, co nám technologický pokrok provádí, ale mají k tomu pasivní přístup, protože si myslí, že je to nevyhnutelné. Ale my si nemyslíme, že je to nevyhnutelné.
181. Dva hlavní úkoly dneška jsou podněcovat sociální stres a nestabilitu v industriální společnosti a vyvinout a propagovat ideologii proti technologii a industriálnímu systému.
183. Pozitivní ideál, který navrhujeme, je Příroda. To jest, DIVOKÁ příroda; ty aspekty fungování Země a jejích živých bytostí, které jsou nezávislé na lidské správě a prosty lidského zasahování a kontroly. A do divoké přírody zahrnujeme lidskou přirozenost, kterou myslíme ty aspekty fungování lidského jedince, které nejsou předmětem regulace ani organizovány společností.
184. Příroda je z několika důvodů dokonalým protikladem technologie. Příroda (která je mimo moc systému) je opakem technologie (která nekonečně hledá způsoby rozšiřování moci systému). Většina lidí bude souhlasit, že příroda je krásná; samozřejmě je ohromně přitažlivá. Radikální ochránci přírody UŽ mávají ideologií, která vyvyšuje přírodu a je proti technologii. Kvůli přírodě není nutné vytvářet nějaké chimérické utopie či nějaký nový společenský pořádek. Příroda se o sebe postará sama: Je to spontánní výtvor, který existoval dlouho před lidskou společností. Až s příchodem průmyslové revoluce se vliv lidské společnosti stal pro přírodu skutečně ničivý. K tomu, aby se uvolnil tlak na přírodu, není potřeba vytvářet nějaký zvláštní druh společenského systému, je pouze nutné se zbavit industriální společnosti. Je jasné, že toto nevyřeší všechny problémy. Industriální společnost už přírodě nesmírně ublížila a bude trvat dlouho, než se rány zahojí. Nicméně tím, že se zbavíme industriální společnosti, bude vykonáno mnoho. Uvolní se tím nejhorší tlak na přírodu a rány se budou moci začít hojit. Ať už to bude jakákoli společnost, která bude existovat po svržení industriálního systému, je jisté, že většina lidí bude žít blízko přírodě, protože v situaci, kdy neexistuje vyspělá technologie, nebudou lidé MOCI žít jinak.
202. Pokus napadnout systém bez použití NĚJAKÉ moderní technologie by byl marný. Revolucionáři musí použít přinejmenším média k šíření svých zpráv. Ale měli by moderní technologii použít pouze pro JEDINÝ účel: pro útok na technologický systém.
203. Představte si nějakého alkoholika, jak sedí a před sebou má sud vína. Říká si třeba: Víno není špatné, když ho pijete v rozumné míře. Vždyť se přece dokonce tvrdí, že je pro vás malé množství dobré! Neuškodí mi, když se trochu napiju. A víte, co se stane. Nikdy nezapomeňte, že s lidstvem a technologií je to jako s alkoholikem a sudem vína.
Nebezpečí levičáctví
214. Levičáctví je dlouhodobě neslučitelné s přírodou, lidskou svobodou a s likvidací moderní technologie. Levičáctví je kolektivistické; touží spoutat celý svět (jak přírodu, tak lidstvo) v jediný unifikovaný celek. Ale to znamená řízení přírody a lidstva organizovanou společností a vyžaduje vyspělou technologii. Nemůžete dosáhnout spojeného světa bez rychlé dopravy a komunikace, nemůžete přinutit lidi, aby se navzájem milovali bez sofistikovaných psychologických technik, nemůžete mít plánovanou společnost bez nezbytné technologické základny.
219. Levičáctví je totalitární síla. Kdekoliv je u moci levičáctví, dochází k pronikání do každého soukromého koutku a donucování, aby se veškeré myšlení formovalo levicově. Je to částečně kvůli pseudoreligioznímu charakteru levičáctví; všechno, co odporuje levičácké víře je Hřích.
229. Levičák je orientován směrem k rozsáhlému kolektivismu. Zdůrazňuje povinnost jednotlivce sloužit společnosti a povinnost společnosti se o jednotlivce starat. Má negativní postoj k individualismu. Často moralizuje.
