OČAMI MIZANTROPA

ACH HOLKA JAKÁ JSI TY KRÁVA

co ani mlíko nedává

když jdeš sama na žebrotu

honěj tě od plotu k plotu

a každej policajt s tebou mává

Po zřícených strunách mých duševních hloubek

vylez na mě oulek

když jsem slyšel

že jsem zas o tebe přišel
 

Hořké víno tmy bol mrchovišť a tůní

zavanuly na mě s kriminální vůní

takže duše má se obracela k černým zmarům

když jsem bez tebe teď neměl na rum

Vrtohloub mé duše smrťák mého žití

začal výti

když jako morová krajina u nás doma

pan esenbák pohnul vyhaslýma rtoma

Porozuměl jsem mu krásně

neboť čítám české básně

že z Punkvy jazyka okovem nabíraje slova

zavře tě znova

Jak prostému kvítí

bylo mně vyjíti

a má duše

vznesla se jak tetřev hlušec

A pod prostým českým svatým Jánem

utěšoval jsem se Kunderou a Floriánem

Sám bez tebe dlouho nevydržím

i když tě proto nevyhledávám

Touhou rozesychám jako staré necky

když si vzpomenu na tvoje cecky

ozdobené otisky mých zubů

po líci i rubu

Když však vzpomenu na tvoji díru

ztrácím v boží existenci víru

Už je pryč září

Slunce už taky nezáří

Měsíc ohnutý jak jitrnice

svítí mi místo svíce

A TAK ZCELA NENADÁLE

umřela má milá v kriminále

TAK JAKO SÁM NA SEBE SE SRANDOU OBŽALOBU SEPISOVAL RADEK

jak třeba je umrlá

své holce píšu pár řádek

Oblbenost je věc po níž se nejvíc touží

protože všichni co se válej v louži

musejí si přece vážit sebe

a věřit že údělem jich samo nebe

kam dospěli díky svému úsilí

když se mnoho namáhati musili

Není možno sedět ve hnoji a vědět že tam sedím

Vždy je nutno existovat se staženým hledím

Vždy je nutno věřit že mé jednání

cílevědomě a stále jedním směrem uhání

k zajištění nejvyšší mé i společenské prosperity

Za tím účelem jsou nejrůznější náboženské rity

za tím účelem je všechno oblbování

dření otroků i dobrých skutků konání

proto pracujeme

proto sereme

proto milujeme

i úplatky bereme

proto tvoříme a bádáme a máme víru

že jsme něco udělali ve vesmíru

proto zanecháváme po sobě děti

spisy peníze a jiné smetí

proto spoříme a žijem ctnostně

proto druhé okrádáme sprostě

proto věnujem se politice

neboť musíme se vyšvyhnouti nad opice

jejichž činnost

přece smyslu nemá

nehledě na to že je opice němá

Proto musíme se stále ubezpečovati

že to naše úsilí je všude znáti

že svou láskou získali jsme druhou osobu

jíž teď užíváme místo záchodu

že osoba ta nemůže bez nás již býti

že jsme dokázali prolnout její žití

neboť tím že vůbec někým jsme zde chtěni

cítíme se aspoň trochu ospravedlněni

proto stále musíme mít vědomí

že jsme morálního svědomí

že co stalo stalo se

naše skutky nesou ovoce

proto oblbenost není jenom přání

je to ona víra v naše skutky jež nás chrání

je to arkanum všech arkan pramen blaženosti

o němž nechcem míti žádné vědomosti

o němž pochybnosti nejsou dovoleny

jinak všechno kouzlem pozbude své ceny

Protože pak skutečně to jinak není

každý slušný člověk je radš oblbený

oblbeností pak spěje k blaženosti

kdy je přesvědčen že vykonal již dosti

k dosažení své představy o sobě

Pak je nejvíc blízek plné noční nádobě

Nemám už nejmenší zálibu v tomto životě

a ztratil jsem zájem

kdy mám platit za elektriku

a kdy nájem

Slunce ať vychází třeba šestkrát denně

a v dobu tak příhodnou abych i já to svítání viděl

mně se povede stále stejně

a pořád budu mít něco zač bych se styděl

Ten stud je jediné co člověku zbývá

nutný jako chleba skýva

Neuznávám ani papeže a ani presidenty

nevěřím že strážníci jsou lepší nad poberty

neznám jednu ženskou která by byla někomu věrná

zato vím že potmě je každá kráva černá

soukromé vlastnictví i prospěch společnosti

jsou mi stejně k smíchu jako k zlosti

všechny Hodnoty jež s velkým H se píší

tvůrčí činnost člověka jež zvedá k výši

lidskost kdo ji hledá a po ní se souží

nemaj ceny víc než slina v louži

Zavedli jste si píchačky namísto věčnosti

jednou se sami oběsíte na Matterhornu své blbosti

vaše láska je jako když kohout skáče na slepici

jen když máte fangli svého přesvědčení na čepici

jen když hodně blbnete a cítíte se v právu

udělat z každého člověka stejnou krávu

Co je mi po tom že se někteří chtěj vozit v autu

a kvůli tomu si zřídili neprodyšnou síť arbeitsamtů

Nikdo z nich mi zadarmo nic nedal

jen na vojnu mě vzali

do uniformy mě dali

abych v ní vši hledal

Nemám radosti už ani smutky

nejmíň ze všeho mám víru ve své skutky

nejmíň ze všeho věřím že jednám správně

ale lhostejné je mi to kardinálně

Nedůvěřuju už ani svému zraku

vždyť můj duch je schopen přesvědčit mé právem o opaku

stejně jako se mi spánek s bděním pletou

mohu zastaviti slunce jednou větou

mohu vám na vaše požádání

nejabsurdnější splniti z vašich přání

neboť vše co v tomto světě existuje

jména skutečnost si nejmíň zasluhuje

Jak jsem vděčen tomu že DNES žiji

DNES svou věčnost existencí kryji

neboť nikdy dřív bych nebyl věřil

kdybych ve XX. století byl nežil

že jen pitomost je princip život udržující

a to jak na zemi tak na měsíci

Jakmile by vznikla jedna Myšlenka hodná tohoto jména

vesmír rozprskne se jak chiméra

ale právě neschopnost myšlení

je to co udržuje naše veškeré dění

blbé otáčení planet kolem sluncí

galaxií motání se pulčí

absolutní rychlost světla kolísající

harmonii sfér falešně lkající

prozřetelnost onanující se všemi údy

protože neví co počíti z nudy

Ještě že nám Hegel skýtá perspektivu

že jsme udělali do vesmíru díru

a že historickou naší onanii

ve skutečnosti se božské cíle kryjí

a nakonec pod vedením Vědeckého názoru

všichni budem státi pěkně v pozoru

tam odkud bych utek za tři dni

v sovětské to společnosti beztřídní

Nepěstuji dávno žádný smutek

a jednám raději naprosto bez pohnutek

neboť motivovanými činy

nestane se život jiný

jako vůl jako vůl

pod sebou bych lízal hnůj

Všechno má stejnou cenu

tím že je bezcenné

konsekventností neodženu

žáby z pramene

Má věčnost jiná není

než to co žiji dnes

za stotisíc let snění

si nevymyslím vřes

kdybych jej nebyl viděl

rukama nebyl bral

víc bych tě nelíbal nikdy

kdybych tě nepoznal

Člověk jen jednou je na světě

a toto jednou je věčně

nic neuteče jen hlupáci

si počínají spěšně

Co let jen pak strávíme spolu

nad každou vteřinou

kdy jsme se nahoru dolů

bavili milostnou hrou

Tisíce možností oněch

na které nezbyl už čas

třeba se zdály jen ve snech

prožijem znova a zas

Dívku kterou jsem viděl

a byl bych miloval

kdybych se nebyl styděl

a jel za ní tramvají dál

tu taky uvidím znova

s ní všechno co jsem si přál

však tenkrát pojedu za ní

na konečnou tramvaje dál

a pak sní bílou nahou

ve větru podzimním

courat se budu Prahou

přikrytou pod listím

NO TAK VIDÍŠ – CO JSI Z TOHO MĚLA

že jsi nic ze života neměla

A zajímá mě kdo z toho co měl

zda to pomohlo Stalinovi jenž tě v životě neviděl

Komu to tak hrozně prospělo

že tolik miliónů nic ze života nemělo

OD MOŘE FOUKÁ ZAS VÍTR JARNÍ

přináší vůni medvědů na grónských krách

já se svou milenkou nukleární

sedíme na horách

Sedíme a divíme se

že z nás má každý strach

Ca ira!

ať si s námi osud prdel vytírá –

Carmagnolu

přesto budem znova tančit spolu!

A penátům

pak dáme denně misku špenátu