OČAMI MIZANTROPA

Konrad Lorenz

 

 

Osm smrtelných hříchů civilizace

 

 

 

OPTIMISTICKÁ PŘEDMLUVA

 

 

       Toto pojednání bylo napsáno k 70. narozeninám mého přítele Eduarda Baumgartena. Svým charakterem se vlastně nehodí ani k tak radostné příležitosti ani k veselé povaze jubilanta. Podobá se spíš nářku Jeremiášovu. Je to výzva celému lidstvu, aby se dalo na pokání a obrátilo se. Snad by takový spis lépe slušel nějakému proslulému kazateli než přírodovědci. Ale žijeme v době, kdy právě přírodovědec dokáže určitá nebezpečí rozeznat zvlášť jasně. A tak je jeho povinností kázat.

 

       Má kázání vysílaná rozhlasem měla ohlas, který mě překvapil. Dostal jsem nesčetné dopisy požadující text v písemné podobě a nakonec mě mí nejlepší přátelé nesmlouvavě vyzvali, abych tento spis uveřejnil.

 

       To samo o sobě stačí k tomu, aby vyvrátilo pesimistický tón této knihy: muž, kterému se událo, že káže na poušti, promlouval ve skutečnosti k početnému a velmi pozornému publiku! A co víc: když znovu pročítám svá slova narážím na některá tvrzení, která byla trochu přehnaná, už když jsem je psal, a dnes již prostě neplatí. Například v osmé kapitole stojí, že význam ekologie jako vědy není dostatečně uznáván. To se dnes už skutečně nedá tvrdit, protože ekologické expertizy nacházejí bohudíky na zodpovědných místech porozumění. Nebezpečí ideologie vedoucí k růstu počtu lidí a k přelidnění si uvědomuje stále více rozumných a zodpovědných lidí. Proti pustošení životního prostředí je přijímána široká škála opatření, která sice zdaleka nedostačují, ale přece jen budí naději, že jednou dosáhnou nezbytného rozsahu.

 

       Ještě v jednom ohledu musím s radostí opravit své výroky. O tzv. behavioristické doktríně, která tvrdí, že člověka lze pomocí vnějšího ovlivňování libovolně proměňovat, jsem napsal, že nese velký díl viny na hrozícím morálním a kulturním zhroucení Spojených států. Mezitím se v samotných Spojených státech ozvala řada hlasů, které tomuto bludu co nejenergičtěji odporují. Nejsou sice ještě všeobecně přijímány, ale alespoň už nejsou umlčovány. Z Ameriky přicházejí epidemické choroby veřejného smýšlení většinou s určitým zpožděním do Evropy. Behaviorismus mizí z Ameriky a začíná řádit v Evropě, ale je pravděpodobné, že i tady odezní.

 

       Konečně bych chtěl poopravit, co jsem napsal o nepřátelství mezi generacemi. Pokud nejsou politicky vyprovokováni a pokud definitivně neztratili schopnost vůbec něco starším lidem věřit, dovedou se dnešní mladí lidé zajímat o základní biologické principy ovlivňující naše chování. A tak je i revoltující mládež možno přesvědčit, aby nezavrhovali všechno, čeho si váží jejich rodiče.

 

       Bylo by povýšené si myslit, že čemu rozumím já, to nejsou schopni pochopit ostatní. Neberte prosím na každé slovo v této knížce matematicky přísné měřítko. Každé nebezpečí ztrácí něco ze své hrozivosti, když se seznámíme s jeho příčinami. A tak věřím a doufám, že tahle knížečka může svým skromným dílem přispět ke zmenšení nebezpečí ohrožujících lidstvo.

 

 

Seewiesen, 1972 Konrad Lorenz