Historie není vzestupnou spirálou lidského pokroku a dokonce ani drápáním se krok za krokem do lepšího světa.
Je to nekonečný cyklus v němž na sebe vzájemně působí měnící se znalosti a neměnné lidské potřeby. - J. Gray
Friedrich Nietzsche
Radostná věda
PŘEDMLUVA * RÝMOVANÁ PŘEDEHRA * KNIHA PRVNÍ * KNIHA DRUHÁ * KNIHA TŘETÍ * KNIHA ČTVRTÁ * KNIHA PÁTÁ
RÝMOVANÁ PŘEDEHRA
1.
Pozvánka.
Směle k mému stolu, hosté!
Zítra chuť vám trochu vzroste, pozítří vám vzroste hlad!
Dostali jste laskominy?
- pak mě moje staré činy k novým mohou popohnat.
2.
Mé štěstí.
Když už jsem příliš dlouho hledal, naučil jsem se nalézat.
A když se protivítr zvedal, nechal jsem větry vát do svých zad.
3.
Neohroženě.
Tam, kde stojíš, začni rýt!
Zdola vždycky zřídlo teklo!
Nechej temné síly výt:
Dole, tam je vždycky - peklo!
4.
Rozmluva.
A: Byl jsem chorý? Jsem už zdravý?
A kdo mi zas vrátil zdraví?
Na nic bych si nevzpomněl.
B: Až teď věřím ve tvé zdraví:
Zdráv je ten, kdo zapomněl.
5.
Ctnostným.
I naše ctnosti by měly vždy lehkých kročejů být:
Tak jako Homérův verš musejí přijít a jít!
6.
Moudrost světa.
Nezůstávej v rovině!
Vysoko však nelez též!
Krásu světa jedině zprostřed zahlédneš.
7.
Vademecum - vadetecum.
Můj způsob vábí tě, má slova, mně v patách chtěl bys jít?
Jen sebe sleduj stále znova: -
Tak za mnou jdeš - jen chtít!
8.
Při třetím svlékání kůže.
Má kůže je už samá vráska, můj hlad mě žene za zemí, byť země pozřel, že až praská, had ve mně lační po zemi.
Už lezu kamením a travou, svou křivolakou stezkou ve tmě, v zlém hladu za svou dávnou stravou, má hadí krmě, moje země!
9.
Mé růže.
Štěstí mé - chce štěstím mrhat, - štěstí chce se v náruč vrhat!
Chcete moje růže trhat?
Třeba sehnout se a schovat, trním cestu proklesťovat, často prsty olizovat!
Štěstí mé chce - popichovat!
Štěstí mé chce - zmást a strhat!
Chcete moje růže trhat?
10.
Pohrdavec.
Já leccos jsem pustil a opustil, a pro vás už proto jsem pohrdavec. Kdo z pohárů nadmíru plných pil, ten vždy něco pustil a upustil, - a přec víno nemá za špatnou věc.
11.
Co praví mudrosloví.
Ostrý i mírný, viník i kat, blízký i cizí, zápor i klad, bláznů i mudrců pevný hrad: to vše jsem já, tím se chci stát, holoubek, ale i prase a had.
12.
Příteli světla.
Když zrak ani rozum si nechceš unavit, i stínem se musíš za sluncem vypravit.
13.
Pro tanečníky.
Po hladkém ledě jak v ráji jede, ten, kdo si v tanci dobře vede.
14.
Udatný.
Nepřátelství z jednoho kusu stvořené radši než přátelství jen tak sklížené!
15.
Rez.
Nestačí ostří: i rez má klady!
Jinak si řeknou: Je příliš mladý!
16.
Vzhůru.
Jak bych já ten vrchol slez?
Nedumej a vzhůru lez!
17.
Heslo člověka moci.
Nikdy nepros! Upusť od žebrání!
Ber vše, prosím tebe, na potkání!
18.
Úzké duše.
Úzké duše vůbec nemám rád, dobro ani zlo tam není snad.
19.
Bezděčný svůdce.
Slovíčko vystřelil, aby řeč nestála, do prázdna - a jedna žena už padala.
20.
K úvaze.
Dvojí bolest se unese spíš nežli jedna: tak se teď odvážíš?
21.
Proti nabubřelosti.
Nenafukuj se: jinak tvé prasknutí způsobí snadno už maličké píchnutí.
22.
Muž a žena.
Lupem dobuď té, jíž si tvé srdce žádá! - hlásá muž, však žena neloupí, ta krade ráda.
23.
Interpretace.
Když vykládám se, vkládám sebe zpět: sám sobě nemohu být interpret. Kdo ale stoupá po své cestě vlastní, i obraz můj svým ostrým světlem zjasní.
24.
Medicína pesimistů.
Že sousta tvá ti málo chutnají?
Můj drahý, z roupů neokřeješ!
Když prskáš, láteříš a kleješ, - mně srdce puká, nervy praskají.
Tak rozhodni se, brachu: potají a naráz spolkni - proč se chvěješ? - ropuchu: tím se rozehřeješ, ta sousta nechutenství zdolají!
25.
Prosba.
Mnohý člověk je mi znám, přesto nevím, kdo jsem sám!
Oko mi moc blízko sedí - já to nejsem, na co hledí.
Mělo by cos do sebe, kdybych si sed od sebe.
Ne tak, jak mám nepřítele!
Vzdálen jsem už od přítele - mezi nás tak doprostřed!
Víte, oč tu prosím teď?
26.
Má tvrdost.
Musím pryč po stu schodech, musím výš, slyším však povzdech:
Tvrdý jsi! Což kamenní jsme rodem? Musím pryč po stu schodech, nikdo však nechce být schodem.
27.
Poutník.
Dál cesty není! Sráz a ticho vůkol! Tvá vůle z cesty sešla! Dal sis ten úkol!
Nuž, poutníče, teď chladně vpřed a ztečí!
Jsi ztracen, uvěříš-li - v nebezpečí.
28.
Útěcha začátečníkům.
Vidíte děcko tam s prasaty ležet?
Bezmocné, prstíky u nohou zkroucené!
Brečet jen umí, je slzami zbrocené - zdali kdy dokáže stát nebo běžet?
Zakrátko, povídám, nemějte obavu, děcko to tancem vás určitě pozdraví!
Jakmile na obě nohy se postaví, bude se stavět i na hlavu.
29.
Hvězdný egoismus.
Kdybych se já, kotouč kulatý, netočil kol sebe ze všech sil, jak bych, aniž bych se popálil, mohl slunci šlapat na paty?
30.
Bližní.
Bližního já poblíž nemám rád: výš a dál ho třeba odehnat!
Jak by se mi jinak mohl hvězdou stát?
31.
Svatý v převleku.
Aby netížilo nás tvé štěstí, zahalens ďábelsky ve lsti, v ďáblův důvtip, v ďáblův šat. Marně však! Tvůj pohled věstí svatost napořád.
32.
Nesvobodný.
A: Ve střehu je: co jej ruší?
Proč teď ucpává si uši?
S čím se právě potýkal?
B: Ten, kdo řetězy kdy znal,
navždy řinčení má v duši.
33.
Samotář.
Vést i se nechat vést - je protivné.
Mám poslouchat? Ne! Vládnout mám? Ne! Ne!
Strach nebudí, kdo sobě strašný není:
Jen kdo strach budí, může druhé vést.
Je protivné už muset sebe vést!
Mám s lesní zvěří jedno zalíbení, vždy zmizet na hodný čas v houštině, a ponořit se v svaté
poblouzení, až nakonec se domů zlákat z cest, a sebe sama k sobě - svést.
34.
Seneca et hoc genus omne.
Píše to a píše svoje nesnesitelně moudré láry fáry, jako by se mělo primum scribere, deinde philosophari.
35.
Led.
Ano! Já občas dělávám led: prospívá skvěle dobrému trávení!
Kdybyste měli nemálo k strávení, ó, jak vy byste rádi můj led!
36.
Mladické spisy.
Celé mé moudrosti A i O dřív mi zde znělo: co slyšel hoch!
Ale teď nezní už tak mi to, už jen tím věčným svým Ach i Och! celé mé mladosti zní mi to.
37.
Výstraha.
V kraji tom cestovat není teď snadné, máš-li pak ducha, buď bdělý i za dne!
Budou tě lákat, až strhnou tě do víru: duchové blouzniví -: s duchem jsou na štíru!
38.
Promluva zbožného.
Bůh miluje nás, že nás stvořil! To člověk stvořil Boha! - rcete. A nemá milovat, co stvořil?
Své dílo aby popřel, chcete?
To kulhá - kopyto v tom, čerte!
39.
V létě.
Praví nám, že v potu tváře vezdejší chléb máme jíst.
V potu však nejezme nic, dejme radši na lékaře.
Sirius hle! Co má být?
Co chce říct ohnivá záře?
Praví nám, že v potu tváře víno je potřeba pít.
40.
Bez závisti.
Nezávidí: vy jej ctíte za to?
Vaše pocty nezná - nedbá na to.
Orlí zrak jen k dálkám chce se vznést.
Nevidí vás! - vidí dráhy hvězd!
41.
Herakleitismus.
Veškeré štěstí zde na zemi
- skýtá boj, přátelé, věřte mi!
Chcete-li přáteli být, střelný prach musíte mít!
Přátelům jedno v třech patří: v nouzi jsou bratři, v boji si rovni, ve smrti - volni!
42.
Zásada přejemných.
Když už - tedy na špičky, nežli na všechny čtyři!
Radši dírkou na klíčky, nežli otvorem dveří!
43.
Pobídka.
O slávu chceš usilovat?
Pak se poučkou dej vést: že včas musíš rezignovat na svou čest!
44.
Důkladný.
Já badatelem? - Tou ctí blednu! Jen těžký jsem - kil hromadu.
Tak padám, padám stále ke dnu, ano, k základu!
45.
Navždy.
Dnes přijdu, dnes se mi to hodí - tak myslí ten, kdo navždy chodí. On nevnímá řeč lidí prostě:
Jdeš příliš brzo! A: Jdeš pozdě!
46.
Úsudky zemdlelých.
Mdlý slunci dává za vše vinu a u stromů si cení - stínu!
47.
Sestup.
On klesá, padá - soudíte vy rázem, leč vpravdě sestupuje on k vám na zem!
Že štěstí nadbytek už zdá se mu, tak světla přebytkem vám rozžal tmu.
48.
Proti zákonům.
Dnes na krku mám prvně stroj, sám hodinový nepokoj.
Dnes přestává mne měsíc vést, křik kohouta, svit slunce, hvězd.
Co čas mi vždycky zjevuje, teď němé, hluché, slepé je: Když umlčet chceš přírodu, stroj zákonů dej do chodu.
49.
Promluva mudrce.
Byť lidu vzdálen, na prospěch přec lidem, svou cestou jdu, jsem bouří
hned, hned klidem - a stále nad tím lidem!
50.
Ztratil hlavu.
Už má ducha - kdo jej vpravil do ní?
Jeden muž teď ztratil rozum pro ni.
Předtím sloužila mu hlava denně:
K čertu šla teď hlava - ne! ne! k ženě!
51.
Zbožná přání.
Kéž by po všech klíčích světa rázem byla veta, pak by v dírkách na klíče točily se paklíče! Takto pořád uvažuje, ten, kdo z rodu paklíčů je.
52.
Psát nohou.
Nejen moje ruka píše: noha chtěla by psát spíše.
Kráčí křepce, směle, v míru polem hned, hned po papíru.
53.
Lidské, příliš lidské.
Kniha.
Jsi chmurně plachý, když se díváš zpět, však budoucnem si jist, když sebou jist sis teď: Ach, ptáku, mám tě k orlům přirovnat?
Jsi žalná Minervina sova snad?
54.
Mému čtenáři.
Dobrý chrup a dobré zažití - to přeji ti!
Jestli snést mou knihu dokážeš, se mnou se pak sneseš též.
55.
Realistický malíř.
Přírodu věrně a celou! - Jak tohle nezkazit?
Což se kdy zdařilo v obraze plně ji odrazit?
Bez konce nejmenší částečku má svět živý! -
Nakonec maluje, co se mu líbí.
A co se mu líbí? - Co umí zobrazit!
56.
Básnická ješitnost.
Chci jen klíh: já ke klihu si rád sám dřeva najdu dost!
Nesmyslným rýmům smysl dát
- to není maličkost!
57.
Vybíravý vkus.
Volnou volbu maje, místo zvolil bych ne stranou, ale vprostřed ráje: radši však - před jeho branou!
58.
Křivý nos.
Nos vznosně nad krajem se pne, tvé chřípí, človíčku, se dme - jsi nosorožec, ztrácíš polohu!
Dvé vždycky společný má los: rovná pýcha a zkřivený nos.
59.
Pero škrábe.
To pero škrábe: smolaři!
Je souzeno ti, aby rylo?
I sáhnu po kalamáři - hned mohutný tok plodí dílo!
Ten proud! Ta šíře! Všeho dost!
Jak daří se, až celý hořím!
Sic psaní ztrácí zřetelnost - nu což! Čte někdo, co tu tvořím?
60.
Vyšší lidé.
Ten stoupá vzhůru - ten buď chválen!
Však onen vždy se musí shora snést!
On žije každé chvále vzdálen,
On shora jest!
61.
Promluva skeptikova.
Zpola máš život za sebou, rafije poskočí, duše se zachvěla!
Dlouho už hloubá nad sebou, hledá, a nenašla - přesto by prodlela?
Zpola máš život za sebou: bolest to byla a omyly, den za dnem!
Hledáš, co ještě máš před sebou?
Hledám jen jediné: důvod, a vem kde vem!
62.
Ecce homo.
Vím, kde život můj má pramen!
Nenasytně jako plamen žhnu a stravuji se sám.
V světlo změním, po čem sáhnu, v uhel, z čeho se zas stáhnu: plamen jsem - to vím a znám!
63.
Hvězdná morálka.
Když nebem má tvá dráha vést - co je ti po tmě, hvězdo hvězd?
Ty blaze proleť tento čas: hlas jeho bídy vezmi ďas!
Tvé světlo pro dálný je svět:
Ať soucit nedrží tě zpět!
Buď čista - toť tvá věta vět!